Bylinky

Levandule lékařská
Lavandula angustifolia


Levandule je oblíbenou rostlinou bylinných zahrad pro svou nádhernou vůni. Římané ji používali k provonění lázně, odkud má své jméno, které pochází z latinského slova mýt se (lavare). Řekové ji předepisovali proti kašli. Levandule pochází ze Středomoří. V mnoha zemích se pěstuje. Je to rostlina teplomilná a u nás se pěstuje jen výjimečně. Je to rozvětvený keřík až 60 cm vysoký s přisedlými, čárkovitými, 2,5 – 5 cm. Dlouhými listy. Květy jsou drobné, modravě šedé. Rostlina má charakteristickou příjemnou vůni a kvete v červenci až srpnu. Patří do čeledi hluchavkovitých. Rostlina poskytuje květ a nať. Levandule se všeobecně považuje za účinné sedativum a utišující lék na zažívání. Je zvláště vhodná na migrény a bolesti hlavy, užívána buď vnitřně, nebo zevně jako masážní olej. Levandulový olej také působí chladivě po spálení sluncem a tvoří relaxační a vzpružující přísadu do koupele. Hlavními obsahovými látkami natě a květů je silice a třísloviny. Používají se jako sedativum, spazmolytikum a v dalších aplikacích. Droga má silně kořenitou vůni a chutná hořce. V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.


Cibule zimní
Allium fistulosum L.


V Evropě se pěstuje od 17. století a pochází z Asie. Na zahrádkách se občas pěstuje jako vytrvalá rostlina, je mrazuvzdorná. Vytváří kvetoucí i živorodé formy (nazývané česneko-cibule, kanadská cibule, apod.), vytvářející pacibulky na stvolu ve dvou až třech poschodích. Ceníme si ji pro rané rašení a pro hodnotnou nať s obsahem až 130mg vitamínu C ve 100g - což je čtyřikrát více než v citrónech, dále obsahuje karoten, vitamíny skupiny B, kyselinu nikotinovou. Z minerálních prvků fosfor, draslík, síru a fluór. Zimní cibuli používáme syrovou do pomazánek, polévek, omáček, do salátů, na chléb s máslem. Má jemnou, nasládlou chuť, má méně silic než cibule. Pacibulky můžeme nakládat do kyselého nálevu. Sečka je skromná zelenina, množíme ji výsadbou pacibulek, dělením trsů a semenem.


Libeček lékařský
Levisticum officinale Koch.


Je to mohutná vytrvalá rostlina, aromaticky vonící po polévkovém koření. Vůně je způsobena éterickým olejem (silicí) . Libeček byl velmi oblíben v Podkrkonoší, kde se nazývá vopych, někde také vlstek nebo apich. Kořenila se jím polévka "oukrop" nebo jiné bramborové polévky, hlavně kolem velikonoc, kdy bývalo zvykem sníst něco zeleného. Dnes se jeho pěstování opět pomalu křísí vzhledem k jeho cenným biologickým i léčivým vlastnostem. Pěstuje se ze semen nebo dělením starých rostlin. Předpěstované sazenice se vysazují na vzdálenost 50x 50 cm na jaře do hlubokých, dobře vyhnojených půd. Pro potřebu kuchyně stačí jedna rostlina. Jako koření se užívají předvším čerstvé, ale i sušené listy, pokud možno mladé. Kořen i nať je jsou léčivé. Vůně trošku připomíná celer a chuť je kořenitá, zprvu nasládlá, pak nahořklá. Někdy se jko koření používá ikořen a semena. Libeček obsahuje hlavně silici s terpineolem. Dále furokumariny, vitamíny C, A, hořčiny, pryskyřici, cukry, organické kyseliny. Podporuje vylučování solí z těla, povzbuzuje sekreci trávcích šťáv, podporuje činnost žlučníku, mírní nadýmání, údajně mírní i únavu a vzpružuje nervovou činnost. Používá se jako koření do masitých, zeleninových, bramborových i luštěninových polévek, nejlépe čerstvý, ale můžeme použít i sušený. Je součástí mnoha kořenících směsí. Čerstvým libečkem kořeníme vařené brambory, nebo libeček vařit spolu s brambory, rajčatový a paprikový saát, hodí se nadrobno pokrájený do nádivek, mletých mas, k dušeným masům na zelenině, zvláště ke skopovému masu, do tvarohu, pomazánek, do rozmanitých omáček k masu. Je vilmi aromatický, do polévky stačí několik lístků. Semena libečku se přidávají při nakládání zeleniny a hub. Sušený libeček drtíme až před použitím. Uchováváme jej v dobře uzavřené nádobě, která nepropouští světlo, jinak by ztratil barvu a vůni.


Meduňka lékařská
Melissa officinalis


V osmnáctém století se meduňka lékařská používala do tehdy populárních elixírů mládí a věřilo se, že “zahání chmury”. Ještě dnes se používá jako antidepresivní prostředek a je to rovněž bylina, která prospívá zažívacímu ústrojí. Snadno se pěstuje, ale velmi intenzivně se rozsemeňuje a v malých zahrádkách může být časem na obtíž. Užívá-li se meduňka vnitřně, je velmi účinná při zažívacích a nervových poruchách. Silici je možnou použít do krémů na rány a kousnutí hmyzem. Když si jí potřete tělo, silná meduňková vůně pomáhá odpuzovat komáry. Používá se nať a silice.


Mařinka vonná
Asperula odorata L.


V máji sbíráme kvetoucí lodyhy v listnatých lesích, hlavně bukových. Má přeslenité lístky, bíle kvete a celá rostlina voní po kumarinu. V malých dávkách působí uklidňujícím způsobem na žlučník, játra, pokporuje spánek. Větší dávky vyvolávají bolesti hlavy. Obsahuje třísloviny, glykosidy, hřčinu a kumarin. Připravuje se tradičně s bílým vínem jako májová bowle, napomáhá dobrému trávení.


Šalvěj lékařská
Salvia officinalis


Šalvěj pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahradách. Je 30-70 cm vysoká, fialové květy jsou uspořádány v lichopřesleny. Proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou, kořenitou vůni. Pěstuje se na chráněných slunných místech. Přikrývá se na zimu chvojím, protože je choulostivá na mráz. Jiný druh, Šalvěj luční (Salvia pratensis) najdeme na náspech, loukách a pastvinách. Do dálky prosvítají tmavomodrofialové květy, šířící aromatickou vůni. Ze šalvěje luční používáme květy, především na kloktání, ale i na přípravu šalvějového octa. Hrst květů vyluhujeme v octu, který potom používáme k masáži nemocných, kteří delší čas leží. Listy se sbírají před rozkvětem, v květnu a červnu. Rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných, suchých dnech, proto sbíráme listy v takovém počasí, nejlépe v poledne. Sušíme ve stínu. Mnohem léčivější je však šalvěj lékařská, kterou se zabýváme dále. Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou u ž u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo r. 1300 říká: "Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?" Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova "salvare" - spasit, vyléčit. Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňue záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, které pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře půsbobí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem. Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Mnozí dospělí i děti by nemuseli mít vyoperované mandle, kdyby včas užívali šalvěj. Mandle jsou totiž jakýmisi policisty těla, zachycují a zneškodňují jedovaté látky, když mandle chybí, dostávají se jedy do ledvin. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (při paradentóze a zvředovatění dásní). Lidé se sabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní částítěla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel. Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list. Vedle úspěců šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenou, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček, bychom měli pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje. Podobně jako u jiných rostlin spojovaných se „ženskými problémy“ se věřilo, že bujný trs šalvěje na zahradě ukazuje, že paní domu skutečně „vládne“ své domácnosti. Pro dlouhý život se doporučovalo pít pravidelně šalvějový nálev a bylina byla považována za všelék a celkově posilující prostředek. Účinky šalvěje mají sklon zaměřovat se na ústa, krk a ženské pohlavní ústrojí. Toho se využívá při léčbě řady příznaků, počínaje vřídky v ústech a konče pocením v menopauze. Jako mnohé byliny, používané v kuchyni, je to také dobrý lék na zažívání, který povzbuzuje tok žluči a reguluje její funkci. Zevně je šalvěj vhodná na oplachování vlasů a jako mast na kousnutí hmyzem.V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám. ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: 1 čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme. Šalvějový ocet: Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalijeme přírodním octem tak, aby byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě. Sedací koupel: 2 vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se všechno zahřeje až k varu a výtažek přilejeme do vany.


Tymián obecný

Thymus vulgaris


Tymián je bylina s výbornými antiseptickými účinky na dýchací ústrojí a po staletí byl používán k léčbě bronchitidy a úporných kašlů. Někteří vědci tvrdí, že jeho jméno pochází z řeckého slova znamenajícího „odvaha“. Protože je to bylina se silně povzbuzujícími vlastnostmi. Tymián je důležitým lékem při respiračních onemocněních, zároveň je i bylinou vhodnou na zažívání. Je hřejivý a svíravý při zastuzení žaludku a průjmech. Olej je výrazně antiseptický a proti-plísňový a hodně zředěný se dá používat k ošetření ran. Využívá se nať a silice. V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

 
Yzop lékařský
Hyssopus officinalis


Yzop byl starými Řeky používán jako lék na astma a katar, i když rostlina, o níž hovoří biblické „očisti mne yzopem a budu čistý“ (Žalm 51), je spíše určitá odrůda majoránky. V minulosti se yzop též používal při léčbě některých forem epilepsie. Je to půvabná, keřovitá rostlina, užitečná na zahradě k odpuzování bělásků zelných. Yzop je domácí ve Středozemí a ve střední Asii. U nás se pěstuje jako koření nebo jako léčivá rostlina. Je to vytrvalá, bohatě větvená bylina. Dolní část lodyhy dřevnatí. Listy jsou skoro přisedlé, čárkovitě kopinaté. Z úžlabí horních listů vyrůstají květy. Celková výška rostliny je až 50 cm. Kvete od července do září. Podle barvy květů se ještě rozlišují různě formy. Rostlina patří do čeledi hluchavkovitých. Yzop je cenný respirační lék a je zvláště vhodný pro děti. Je to hořký povzbuzující prostředek, který se může užívat při poruchách zažívání. Používá se nať a silice. Rostlina obsahuje hlavně silici, třísloviny a další látky. Používá se jako expektorans, stomachikum a antihidrotikum. Droga má kafrový pach a hořkou chuť.

 

Česnek medvědí
Allium ursinum L.


Brzy z jara jsou mnohé lužní lesy pokryty čerstvými, zelenými listy česneku medvědího. Vyrůstají ze země v dubnu květnu, někdy i dříve. Kvete však až uprostřed května a v červnu. Dřímají v něm mohutné léčivé síly a vypráví se, že i medvědi ho hledají po zimním spánku, aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev. Česnek medvědí má v podstatě všechny vlastnosti našeho česneku, je ale mnohem léčivější. Proto je zvláště vhodný pro jarní omlazovací kúry na odstranění škodlivých látek a léčí i chronické choroby kůže. Usušené listy ztrácejí léčivé účinky. Proto se pro jarní pročišťovací a odhleňovací kúry používají čerstvé listy. Drobně nakrájené dáváme na chléb s máslem, jemně posekané používáme jako koření do polévek, sypeme jimi brambory a podobná jídla. Listy můžeme připravit také jako špenát nebo salát. Používáme-li je ve větším množství, mají štiplavou chuť, proto bychom je měli při přípravě jako špenát vylepšit tím, že je smícháme s kopřivou. Mladé rostlinky sbíráme v dubnu a v květnu, tedy ještě před rozkvětem, cibulky koncem léta anebo na podzim. Cibulky česneku medvědího můžeme používat místo česneku kuchyňského (setého). Lidé s citlivým žaludkem by měli listy a cibulky nakrájet nadrobno, zalít je vřelým mlékem, nechat dvě až tři hodiny vyluhovat a pak tekutinu pít po doušcích. Chceme-li mít v domácnosti celý rok léčivou sílu česneku medvědího, uděláme si lihový výtažek - tinkturu. Z této tinktury používáme denně 10-12 kapek ve vodě. Kapky výborně podporují paměť, zabraňují zvápenatění cév (arterioskleróze) a zbavují nás mnoha jiných těžkostí. Česnek medvědí má velmi dobré účinky na žaludek a střeva. Je vhodný při akutních a chronických průjmech, provázených plynatotí a kolikami. Rovněž je vhodný při zácpách, které provázejí vnitřní křeče, nebo chorobách střev. Škrkavky a hlísty se po určité době používaní česneku ztrácejí. Zlepšuje se výkonnost střev, a proto se ztrácejí i ty obtíže, které se vyskytují u starších lidí a nemírných jedlíků, když jsou střeva lenivá nebo přecpaná. Polevují i žaludkem vyvolané poruchy činnosti srdce, nespavost, ale i ty obtíže, jejižch původ je ve zvápenatění cév nebo ve vyskokém krevním tlaku, jako závratě, pocit tlaku v hlavně, úzkost. Vysoký tlak pomalu klesá. Víno z česneku medvědího je zázračným lékem pro všechny staré lidi, kteří mají trvale zahleněné průdušky a s tím spojené těžkosti při dýchání. Dokonce i při zastaralém kašli se zahlenění průdušek uvolňuje a tak mizí i dýchavičnost. Velmi vřele se doporučuje tento lék i při tuberkulóze a vodnatelnosti, na které často trpí staří lidé. Čerstvé, nasekané listy pročišťují i ledviny a močový měchýř a podporují odchod moče. Natřeme-li čerstvou šťávou těžko se hojící rány, rychle se zahojí. Ba dokonce se zlepšuje i stav při onemocnění věnčitých (koronárních) cév. Česnek medvědí dost dobře nedoceňujeme jako prostředek čistící krev, který se uplatňuje i při chronicky nečisté kůži. Česnek medvědí pročišťuje celé tělo, vyhání ztvrdlé choré látky, ozdravuje krev, vyhání a zabíjí jedovaté látky. Stále nemocní lidé, kteří mají lišeje, moučnatou tvář, tbc krčních uzlin, kteří jsou revmatičtí, měli by si tento česnek cenit jako zlato. Žádná bylinka na světě není tak účinná pro pročištění žaludku, střev a krve. Mladí lidé by rozkvetli jako růžový záhon a vypučeli jako větvička jedle na sluníčku.


Máta peprná
Mentha piperita


Rostliny rodu máty se snadno kříží a máta peprná je kříženec máty vodní a máty klasnaté nebo máty zahradní. V Evropě se s úspěchem používá už nejméně tisíc let. Používá se k ochucení likérů, jako je Chartreuse a Crréme de Menthe a hojně se pěstuje na výrobu oleje. Máta je dobrý lék na zažívání a na látkovou výměnu, její olej je vhodný při respiračních obtížích a na kožní onemocnění. Bylina má výborné účinky v chladivých lécích na bolest a na některé typy bolestí hlavy a migrén. Éterický olej může dráždit. Vyhněte se delšímu používání a nepodávejte malým kojencům. Máta peprná může snižovat tvorbu mléka při kojení.

 

Kozlík lékařský
Valeriana officinalis


Kozlík lékařský, krajově nazývaný též „baldrián“, je 50 – 150 cm vysoká víceletá rostlina s rovným dutým stonkem, který vyrůstá z válcovitého kořeně. Z něj vystupuje mnoho kulatých, často dohromady smotaných oddenků, z kterých se šíří typický pach kozlíku. Protože se dříve věřilo, že tento pach láká kočky, byl někdy nazýván jako „kočičí kořen“. Listy jsou zoubkované, lichozpeřené, peřenosečné. Rostlina zpravidla vytváří listy tím štíhlejší a užší, čím je její stanoviště slunnější. Kozlík lékařský kvete v červenci a srpnu ve formě bohatých bílých nebo bledě-růžových chocholičnatých květenství. Kozlík lékařský se vyskytuje prakticky v celé Evropě. Dává přednost vlhkým stanovištím, jako jsou břehy řek nebo bažiny, daří se mu však i na haldách smetí nebo jiných suchých místech. Rostliny nasbírané v horách jsou většinou aromatičtější, než ty, které pochází z bažinatých oblastí. Kozlík má uklidňující a uvolňující účinky. Tři nejdůležitější oblasti použití kozlíku jsou stavy neurotického napětí (např. strach před zkouškami), neurotická nespavost a neurotické bušení srdce. Rostlina se osvědčila i při četných potížích v době přechodu. Dříve se používal kozlík i proti horečce a dokonce i proti epilepsii. Ve středověku byl pokládán za univerzální lék proti téměř všem chorobách, ba i proti uřknutí. Skutečnost, že mohly vzniknout takové pověry, je pochopitelná, když si uvědomíme, že baldrián nejen snižuje vzrušení a působí konejšivě na centrální nervový systém, ale uvolňuje i svalové napětí. Tím uvolňuje pocity svírání až křečí, které se v dřívějších časech pokládaly za následek uřknutí a zlých kouzel. Kozlík patří stále k nejdůležitějším přírodním lékům. Nejčastější formou jsou „kozlíkové“ valeriánové kapky. Vyrábí se právě tak jako kozlíkový prášek, ze sušeného kořene. Z čerstvého kořene se naopak vyrábí takzvané „Baldriánové mazání“. Hlavní využívanou složkou je kořen. V kořeni se nalézá více než jedno procento éterického oleje, s jeho hlavní součástí kyselinou isovaleriánovou. Ví se však, že tato látka není jedinou, která je zodpovědná za zklidňující účinek kozlíku lékařského. Účinek kozlíku je závislý hlavně na specifické kombinaci různých látek, které jsou v něm obsaženy. Tyto látky můžeme užívat ve formě prostého baldriánového nálevu. Vedlejší účinky kozlíku nejsou vůbec známy. Přesto jej můžete, stejně jako ostatní uklidňující a uspávací prostředky užívat dlouhodobě jen po poradě s lékařem. Uvědomte si také, že uklidňující prostředky mohou snížit schopnost reakce například v silničním provozu nebo při obsluze strojů. Proto jej nepoužívejte v pracovním procesu ani při řízení motorového vozidla.

 
Třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum


Třezalka je vytrvalá rostlina vysoká někdy až 1 m. Je rozšířena po celé Evropě, v Asii až do střední Sibiře a na Altaj, v severní Africe i jinde. Roste na suchých stráních, mezích a pasekách, na okrajích cest a lesů, na lukách i pahorcích. Bylina je vysoká 25-60 cm, má rozvětvené stonky a kvete ve zlatožutých okolících. Chceme-li ji bezpečně poznat, rozmačkáme jeden otevřený květ. Pokud jde o třezalku, vyteče z něho červená šťáva. Má prosvítavé tečkované listy a černě tečkované květy. Na čaj a přísadu do koupele sbíráme kvetoucí nať, pro přípravu oleje (Janův olej), sbíráme pouze květy. Janův olej je nejlepším olejem na rány, zmírňuje bolesti, odstraňuje a léčí záněty. V červenci a v srpnu se seřezávají nezdřevěnělé a nepřekvetlé vršky asi do 30 cm. Sušíme je na dobře větraném místě ve stínu. Sušením na slunci ztrácejí barvu a tím i kvalitu. Třezalka je dobrým zevním protizánětlivým a utišujícím prostředkem, vhodným na popáleniny, rány a kloubní potíže. Rovněž se používá při nervových poruchách, včetně depresí a úzkostlivosti a může být obzvlášť prospěšná při emocionální nevyrovnanosti během menopauzy. Podporuje vylučování žluči. Třezalka je účinná i po úderech jakož i při následcích namožení svalů ze zdvihání. Je také výborným prostředkem proti průjmu. Dobře léči i zánět trojklanného nervu, pijeme-li denně dva až tři šálky čaje z třezalky a zevně delší dobu natíráme příslušné místo Janovým olejem. V lidovém léčitelství se používá např. při ledvinových a plicních chorobách, zánětu močových cest, při poruchách látkové výměny a při zhoršeném krevním oběhu. Tinktura z třezalky se označuje ako "arnika pro nervy". Můžeme si ji připravit a s úspěchem použít při onemocnění nervů, zánětech nevů, neurózách, slabostech nervů a nespavosti. Třezalkou vyléčíme i poruchy řeči, nepokojný spánek, hysterické záchvaty, náměsíčniství i noční pomočování a deprese. V těchto případech pomáhají vedle čajů i sedací koupele. Během týdne absolvujeme šest koupelí nohou po sobě (při všech stavech způsobených nervy). Mladá děvčata by měla pít v čase dospívání po určitou dobu každý den dva až tři šálky čaje z třezalky. Podporuje totiž vývin ženských orgánů a pomáhá vyléčit nepravidelnosti periody. Třezalkový (Janový) olej (získaný extrakcí za studena) působí blahodárně při léčbě popálenin a zanícených ran, ke kloktání a při mnoha jiných potížích. Třezalkový olej by neměl chybět v žádné domácnosti. Svoji léčivou sílu si zacovává dva roky a používá se nejen při otevřených ranách, čerstvých zraněních, při výronech krve, oteklých zlázách a jako hlavní léčebný prostředek při drsné pokožce tváře, ale je také výborným prostředkem na vtírání při bolesti zad, křížových bolestech (hexenšus), při ischiasu a revmatismu. Abychom měli doma po ruce správný lék i při spáleninách a opařeninách, dáváme květy do lněného oleje. TEnto olej se používá i při zmírnění následků slunečního úpalu. Kojenci s bolavým bříškem se hned upokojí, když jim je potřeme Janovým olejem. V nedávné době byly zkoumány účinky jejích výtažků na zmírnění obtíží při nedostatečné imunitě. Třezalku tečkovanou kdysi lidé věšívali během letního slunovratu nad dveře, aby se ochránili před zlými duchy. Červený extrakt, vyráběný z jejích květů, byl prý nejlepším prostředkem na léčbu ran a zánětů. Říká se, že své jméno v angličtině (St John´s wort) dostala podle rytířů svatého Jana z Jeruzaléma, kteří ji používali k hojení zranění během křižáckých výprav. Delší užívání může příležitostně vést k přecitlivělosti na světlo.

 

 


Kontakt

Jejanilka


 medicína na kašel
[28.9.2008]

POTŘEBNÉ PŘÍSADY

je k odhlenění, namísto mukosolvanů atd. Sama zaručuji, že je to opravdu zázrak!!!  Vařím při každé větší rýme. 1 sáček tymiánu(8-9gramů). 200gr cukru. 250ml vody

POSTUP PŘÍPRAVY

vodu s cukrem vaříme na mírném ohni 20 minut, poté sundáme z ohně.
Musíme přidat celý sáček tymiánu ( jeden, kupovaný tymián) a nechat louhovat do vychladnutí. Scedit, a po lžičkách třeba 5 krát denně.
Nenamáčet do lektvaru olíznutou lžičku!!!! Dávám medicínu do skleněné lahvičky.
Vydrží dlouho.Skladuji při pokojové teplotě i 2 měsíce.Vlastě nevím jak dlouho , ale nikdy se mi nezkazila.
a syn proní chodí sám od sebe a moooc chutná

 


 Česnekové přírodní antibiotikum-HLAVNĚ NA KAŠEL!!!




POTŘEBNÉ PŘÍSADY

6 stroužků česneku,8 lžic cukru,250ml vody

POSTUP PŘÍPRAVY

Česnek nasekáme na drobno a dáme do vody s cukrem.Zamícháme a pomalu vaříme 10 min.Necháme uležet několik hodin a scedíme.Uchováváme v ledničce.To je recept,který používám už léta.Moje děti ho jedí normálně,ani se nešklebí,není to až tak strašná chuť.Velmi rychle zabírá na kašel,nejpozději druhý den zaznamenáte velkou změnu.Dávám pokaždé když si vzpomenu,třeba i 6x denně.Je to opravdu zaručený lék na jakýkoliv kašel.Není to můj lektvárek,ale vyčetla jsem ho v jedné babské medicínské knize,kde bylo spoustu receptíků s bylinkami.Opravdu zabírá!!!!!!

 


 


Free Calendar

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode